Sad nadějí

Králi Jelimáne, čepici nesmekám a nemačkám …

Tak zněl titulek mého článku, který jsem před rokem napsala na sociální sítě. Článek o tom, co jsem prožila na jedné z mnoha lékařských posudkových kontrol, jako žena po rakovině, po amputaci rekta, s trvalým vývodem bokem, nebo-li stomie. Napsala jsem pravdu jedním dechem. To, co mnozí rovněž na LPK prožívají. Neskutečné ponížení, nepochopení. Rozhodla jsem se, jak říkával můj děda, čepici nesmeknout a nezmačkat. Sepsala jsem petici za nutné změny při posuzování LPS. Byla jsem vyslyšena dokonce na těch nejvyšších místech. Tam, odkud může přijít změna. Tam, odkud se rozhoduje o změnách zákonů a vyhlášek. Mé úsilí neskončilo. Ba co víc, mnohé se stalo a událo. Není tajemstvím, že vše jsem vložila do knihy Máma čisté jiskření. Příběh, který čtenáři označují, jako dech beroucí. Recenze hovoří za vše.

Dnes vím, jak je život cenný. Dotýkala jsem se smrti. Proto mé motto:

 „každý den je dar“.

Proto mé úsilí… Od chvíle, co jsem dostala druhou šanci na život, jsem ušla ohromný kus cesty. Nemám nyní na mysli, že jsem napsala od té doby 4 knihy a vydala 4 kalendáře, jako poděkování za onu šanci – žít. Psal se tenkrát rok 2015 a já děkovala všemu a všem, že žiji… Slibovala si a dávala sliby. Děkovala a prosila zároveň. Bojovala jsem i pociťovala vítězství. Kanuly mi slzy jako hrachy, když jsem poprvé vykročila do nového života a nadechla jsem se... Nohy mě sotva držely, opírala jsem se o svého muže. Bylo tenkrát stejné počasí, jako bylo dnes. A já jsem v tom třesu, slabosti a opojení štěstím, toužila tu nádhernou naději jednou životu vrátit. Čas běžel a já opět bojovala. 
Tu cestu a boj však už znáte... Kolik dopisů s pruhy jsem jenom za ten čas rozlepila. Kolik slz na ně spadlo. Kolik nepochopení jsem ucítila. Kolik mi toho bylo odebráno. Žádná mince však nemá jen jednu stranu. Na té druhé, jste byli vy. Kolik energie jste mi jenom dali. Kolik ohromné podpory přišlo z vaší strany. Kolik zpráv, dopisů a emailů jsem přečetla od vás. Kolik přišlo sdílení. Některé mé články doslova trhaly rekordy ve sdílení. To byla ta naděje. Ta síla. Vy jste tím motorem a já vím, že vás nikdy nechci a nemohu zklamat.

Založila jsem neziskovou organizaci Jelimán, na podporu onkologickým pacientům. Kus cesty jsem kráčela v těch stopách, v nemoci. Měla jsem na sobě boty poznání a pravdy. Vím, cítím, vnímám … a nezapomínám. Nenechám pošlapat úsilí, nemalý a nelehký boj. Chvíle, kdy ze mne padaly kapky potu i krve. A ti, kdo by měli chápat, vědět a pomáhat, neví. Nebo nechtějí vědět. Dnes už nejde o mě, jde o nás všechny.

Minulý rok byl pro mě víc než náročný. A já v době Vánoc seděla se složenými rukami, v klidu a tichosti a najednou si uvědomila, co vidím. Na mých rukou velké, bolavé ekzémy. Na gastroskopii nález zánětu v žaludku… Tělo vnímalo stresy, boje, jedno odvolání za druhým, pruhy na dopisech… a najednou, Bůh ví odkud, přišla ta správná myšlenka v jedné vteřině. Ta vteřina přišla po letech. Možná to způsobila myšlenka rekapitulace. Myšlenka na všechny mé příbuzné, blízké i vzdálené. Na babičku Vašátkovou (roz.), která mi tolik toho dala do života. Na jejího bratrance, legendárního pilota Aloise Vašátka, který také bojoval. A chce se mi věřit, že ty mé boje, úsilí a snahy prostě vnímá a s dobrým pocitem sleduje z mraků.

Rozhodla jsem se vrátit životu to, co mi dal. 
Rozhodla jsem se udělat projekt, který je skutečně velký. A protože je velký, dlouhodobý, smysluplný, dovolte mi, abych vás právě teď a tady požádala o jedno z mnoha SDÍLENÍ. O pomoc, podporu, o soudržnost. Neboť to samé nabízím i já.


Představuji vám projekt „Sad nadějí“, který přichází z mého srdce.
Je pro onkologické pacienty, jako motivace a touha. Naděje – to je to, co tito pacienti potřebují stejně, jako léky a systémovou léčbu.
Je pro ty, jež NADĚJI nalezli, jako poděkování životu.
Je pro nás všechny, blízké i vzdálené, kteří ví …
Je pro nemocné i zdravé.
Pro pocit a uvědomění, že „každý den je dar…“
Místo, kde lidé po překonání této těžké nemoci, vysadí stromy NADĚJE…
Místo setkání, místo, pro kulturní akce, položení základního kamene. Výstavbu odpočinkové zóny s výhledem do přírody, lesů a hor. Výstavba altánu a kaple. Vytvoření sochy Anděla Naděje v životní velikosti. A další neméně krásné počiny v místě nadějí.

Jednou se budou v tomto sadě třepotat ve větru lístky stromů, které budou všem navždy připomínat, že NADĚJE NIKDY nesmí pohasnout.
Podpořte projekt „Sad NADĚJÍ“

Vaše rozhodnutí přispět jakoukoliv částkou, je rozhodnutí pro NADĚJI.
Je rozhodnutím TEĎ pro budoucnost.
Vaše rozhodnutí je velký čin.

Vždyť, „každý den je dar“

Číslo transparentního účtu: 115-8835020217/0100

Děkuji