O podzimu a štrúdlu - kapitola č.6

Recept na štěstí? - ukázka

A tak jsme si to štrádovaly z kopečka domů s kočárkem plným větví a ve vzduchu se tetelil podzim. K němu neodmyslitelně patří podzimní štrúdl s jablky z babiččina sadu. Mám ho ráda od pradávna. Od babičky, od mojí mamky, od sousedky Marušky. Mám ráda i ten, co udělám pro své blízké sama. V každém kousku té pochoutky je upečená i podzimní vzpomínka, která voní babiččiným sadem. Vzpomínka na její sednici, tak říkávala místnosti, kde se vařilo, jedlo a žilo. Místnosti, kde bylo staré lampové rádio, stará televize s černobílým obrazem. Velké špaletové okno, na které sousedé ťukali, když chtěli jít dál. Posedět a popovídat. Od starých kamen, kaborek sálalo teplo. Na jejich okraji stál vždy nějaký krajáč nebo kastrol. Sednicí voněla káva a jablečný štrúdl. Někdy tažený, jindy z listového těsta. Vůně jablek, skořice, kávy, tepla praskajícího ohně v kamnech, to je podzimní vzpomínka plná štěstí.

 

Polévka - kapitola č.11

 
Velká máma - ukázka
 
Probudila mě vůně jakési polévky. Dostala jsem hlad a to bylo dobré znamení.
Přilétla ke mně po té omamné vůni vzpomínka. Vzpomínám na moji skvělou babičku kuchařku, která vařila jako v nebeské kuchyni … (pokračování)
 
 
(text)….  schránku mám na plotě u našeho domů? Zelenou s bílým dopisem, kterou jsem rok co rok o prázdninách u babičky natírala, malovala a opravovala. Ta stará krásná plechová schránka, která se mnou roste a stárne. Jen časy se změnily … Už k ní neběžím s nadšením, jako dřív…už v ní nejsou zemědělské noviny a já neskáču z plotu dolů…a  běžím s nimi k mé babičce, která má otevřeno do kuchyně, kde to jak jinak, než voní. Podobnou polévkou a vůní, jako cítím teď. Jak malý kousek života dělí tuto chvíli od té, kdy jsem vběhla udýchaná s rozcuchanými, krátkými vlasy do voňavé kuchyně. Je to jako včera …  (pokračování)
 
... V kuchyni u stolu pod oknem seděla okatá holčička s rozcuchanými vlásky. Míchala babiččinu polévku těžkou lžící. Prohlížela se v ní a viděla se naruby. Občas celý život bývá naruby…ale musíme ho ochutnat, prožít nejen přežít.
Míchala polévku a stoupající pára  ji pošimrala její dětský nosík. Mělo to velký a hluboký význam. Pro tuto chvíli TEĎ. (pokračování) 

Tátův psací stroj - kapitola č.8

Velká máma - ukázka
 
Za mými víčky jsem viděla sama sebe… Jak sedím v obýváku za stolem, pod zadkem mám polštář, abych dosáhla na tátův psací stroj značky Remington, který měl po svém tátovi, jako poklad pokladů. A já si hrávala na paní spisovatelku nebo jindy na sekretářku a ťukala jsem svými dětskými prstíky do něho, jako o život. Někdy jsem se polštářkem ukazováčku dotkla pásky, která se na psací stroj lehce namotávala. Pak jsem obtiskla svůj otisk na kde co. Jako opravdivý vyšetřovatel a kriminalista. Měla jsem tak moc ráda ty kolečka na psacím stroji, kterým jsem důvěrně říkala klapky. S úctou a respektem jsem si často prohlížela maličká písmenka na železných paličkách. Znala jsem ho tak dokonale a on na oplátku mě. Jeho zvuk, cinknutí, když se dojelo dokonce.
 
Starý tátův Remington byl tak těžký, že jsem ….(pokračování)
 

Ten starý Remington mi dal lásku ke všem těm písmenkům. Seděla jsem na tom polštáři celou věčnost a byla vším, čím jsem za starým psacím strojem být chtěla. Dětství má kouzelnou moc…To kouzlo spočívá v jednoduchosti, přímočarosti. Z ničeho nedělat vědu, v ničem nevidět problém.  (pokračování) 

Čekání na naději - kapitola č.12

Velká máma - ukázka
 
…. Učím se novému životu. Učím se novým pohybům. Učím se… Ještě mě čeká dlouhá cesta, nelehká, náročná… ale musím a hlavně, moc chci.
Hodně spím. Operace mi vzala moc sil a kil. Mohla bych být spokojená, že vážím teď tak málo. Mám svoji dávnou velikost. Ale je mi to jedno. Je mi jedno,  jaké písmenko má moje cedulka za krkem na mikině. Chci žít a být v pořádku. Je mi jedno, kolik ukazuje ručička na váze…nepociťuji radost z toho, co váha ukazuje. Dříve bych ji měla … chci se najíst. Mám „černou listinu“ potravin, které jsou nevhodné pro pacienta po onkologické operaci se založením stomie, vývodu bokem. Ochutnávám, zkouším. U stolu všichni sedí a jí dobré jídlo. Úplně přirozeně a automaticky. Já jsem u stolu  … (pokračování)

 … Teď ji tu podpírá do nekonečných schodů. Nese ji polévku, tak voňavou, jako bývala polévka její babičky. Sedí tu a vzpomíná pro radost a lásku celého světa.

Pro okamžiky ztišení, které k ní přišly přes všechny ty ohromné bouře života. Vlny rozbouřených vod a síla uragánu ji nesla až sem…Tolik bolestí se do ní naskládalo. Pustila je  ... odpustila všemu a všem. Prosí za odpuštění. Sedí tu na plaveckém kruhu, ohřívá si ruce i duši slepičí polévkou a je šťastná, že je …

V čekárně na naději - kapitola č.3

Velká máma - ukázka

Tolik krásy na tom světě je… Tolik, že to rozměru nemá. A já si tady a teď říkám, proč na to člověk přijde, až, když se mu ztrácí ? Zastavme své kroky, co nekráčí, ale přímo běží…Utíkají ze všech těch krás a nádhery. Mnohdy čekáme na velké chvíle, nosíme v hlavě velké sny a plány… A přitom ty nejmenší a nejobyčejnější tiše přehlížíme a utíkají kolem nás. Může se stát, že se těch velkých plánů a snů ani nedočkáme, vůbec nepřijdou. A ta krása, úplně obyčejná, titěrná a malinkatá, tu stojí před Tebou. Dotkni se ji. Pusť ji k sobě. Podívej se z okna…možná úplně obyčejně prší a zítra bude možná úplně obyčejně svítit slunce. A ty zase budeš někam pospíchat … za svými úkoly, plány, sny…penězi a starostmi. Tak aspoň pro tuto chvíli to celé soukolí zastav. Jsi pánem svého štěstí…svých myšlenek. Obejmi svoji lásku, pohlaď své děti nebo jim zavolej. Oni na to čekají, protože Tě milují…

Knihkupectví - kapitola č.4

Máma čisté jiskření - ukázka

„Ničeho se neboj. Ten příběh dobře dopadne... Bude to příběh Tvůj. Bude to chvílemi hodně náročné. Tvá loďka života pojede úzkými peřejemi. Půjde i o život. Ale ty se vždy nadechneš a vynoříš z velkých vln. A když Tě jedna z těch vlna vyhodí na břeh, budeš si myslet, že se blíží konec… Budeš šeptat slova o pomoc samotného Boha. On Tě v tom prostě nenechá…
A o té naději, které na Tebe vylije celé vědro, o té budou Tvé knihy. Ty knihy budou skutečně vonět. Tak trochu po romantice, lásce a krásném dětství. Ale také po smrti, boji, nemoci a utrpení. Ony budou mít vůni života. Opravdového do posledního detailu. Protože tento svět tak moc potřebuje příběhy o lásce,  odhodlání, odvaze a naději…“

Pak bych jí dala pusu a nechala bych ji stát v tom kouzelném krámku uprostřed moře příběhů. Neboť tam se zrodil její velký sen…

Sen o knihách s duší…