Máma čisté jiskření - III.díl trilogie
Závěrečná část trilogie
OBJEDNAT lze pouze ZDE
Nikdo z nás nevíme, co bude zítra…
Přesto se mnozí z nás chovají a žijí, jako bychom byli nesmrtelní.
Pro tento pocit a zkušenost jsem se rozhodla, napsat knihu Máma čisté jiskření.
Loďka, která jela kus života peřejemi, soutěskami i úskalími se zastavila nemocí. Zdálo se, že po nemoci, po nelítostném boji nastal klid a pokoj, který se rozlil krajinou. Vody ustály, utichly a došlo k příměří … Ne vždy jsou však věci takové, jakými se zdají být. Co přinesl osud dál? Odpovědi naleznete v knize Máma čisté jiskření, která je knihou, až na dřeň.
Kniha, která bere dech ZDE
Máma čisté jiskření je věnována k 100. výročí narození mé babičky na kterou v knize s láskou vzpomínám.
Kniha na motivy skutečného příběhu. V nejedné kapitole objevíte vzpomínky kouzelného dětství proložené autorskými motty a fotografiemi. Hřejivé vzpomínky na dětství střídají dramatické okamžiky, které mohou nastat ve chvílích, kdy to nejméně očekáváme. Ve chvílích, kdy se člověk uzdravuje ze smrtelné nemoci a vrací zpět do života. Poznejte realitu všedních i nevšedních dnů po náročné nemoci psanou odvahou a pokorou.
V 25. kapitolách objevíte to nejdůležitější. To, co lidé hledají od pradávna. Naději …
Ukázky z knihy Máma - čisté jiskření
To jsou ty střípky, ze kterých se skládá mozaika s názvem život. Protože jen maličkosti a neplánované chvíle nás umí ohromit. Tak, jako žádný spisovatel nemá ve svém kalamáři dostatek inkoustu, který nabízí sám život. Proto namáčím své pero do něho, do všedních i nevšedních dnů a píši… Vzpomínky na obyčejná rána, co nepřestanou nikdy vonět krásou...
Stojím bosýma nožkama na chladném „náspi“, jak babička říkávala chodníčku před chalupou. Cítím, jak mě kamínky tlačí do chodidel. Mám na sobě bavlněnou noční košilku a prožívám všemi buňkami v těle volnost. Vlahý letní větřík mě hladí po tváři. Vnímám krásu letního rána a dětství. Nikam nespěchám, stojím a prožívám... (pokračování)
Slyším babičku, jak na mě volá, že už zase lítám po venku bosa. Ať ji nezlobím.
„Ty nastydneš…“ běduje a volá, ať jdu na snídani. Kdyby jen tušila, jak moc se mi tato chvíle vepíše do vzpomínek. Tak moc, že jí věnuji kapitolu ve své knize... (pokračování)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------