Máma čisté jiskření
Závěr trilogie
Psal se Nový rok 2014 a já na přání blogerek začala psát knihu Máma. Neměla jsem tenkrát tušení, jak náročná cesta jedné obyčejné mámy bude. A už vůbec, že vznikne volné pokračování, kniha Velká máma. V knize Máma jsem dala příslib, pokud ustojím krutou nemoc a najdu cestu zpět ke zdraví, napíši volné pokračování Velkou mámu. Skutečně jsem nevěděla, zda kniha Velká máma spatří světlo světa. Zda budu žít…
Nikdo z nás nevíme, co bude zítra…
Přesto se mnozí z nás chovají a žijí, jako bychom byli nesmrtelní…
Pro tento pocit a zkušenost jsem se rozhodla, napsat knihu Máma čisté jiskření
Trilogie nebyla v plánu. Přesto je tady. Život Velké mámy to napsal sám…
Loďka, která jela kus života peřejemi, soutěskami i úskalími se zastavila nemocí. Zdálo se, že po nemoci, po nelítostném boji nastal klid a pokoj, který se rozlil krajinou. Vody ustály, utichly a došlo k příměří …
Ne vždy jsou věci takové, jakými se zdají být. Ptáte se, jak to tedy bylo dál?
Odpovědi vám přinese kniha Máma čisté jiskření, která je knihou, až na dřeň ...
Plánovaný termín vydání této knihy je září 2018.
Pevně doufám a věřím, že tato etapa života, zaujme nejednoho čtenáře. Neskutečné zvraty a obraty v lidském žití. V nejedné kapitole opět objevíte vzpomínky kouzelného dětství, proložené autorskými motty a fotografiemi. A to podstatné - jak už tradičně nabízím, zastavení v životě nás všech.
Ve 25. kapitolách objevíte to, co lidé hledají od pradávna. Naději …
Ukázky z knihy Máma - čisté jiskření
To jsou ty střípky, ze kterých se skládá mozaika s názvem život. Protože jen maličkosti a neplánované chvíle nás umí ohromit. Tak, jako žádný spisovatel nemá ve svém kalamáři dostatek inkoustu, který nabízí sám život. Proto namáčím své pero do něho, do všedních i nevšedních dnů a píši… Vzpomínky na obyčejná rána, co nepřestanou nikdy vonět krásou...
Stojím bosýma nožkama na chladném „náspi“, jak babička říkávala chodníčku před chalupou. Cítím, jak mě kamínky tlačí do chodidel. Mám na sobě bavlněnou noční košilku a prožívám všemi buňkami v těle volnost. Vlahý letní větřík mě hladí po tváři. Vnímám krásu letního rána a dětství. Nikam nespěchám, stojím a prožívám... (pokračování)
Slyším babičku, jak na mě volá, že už zase lítám po venku bosa. Ať ji nezlobím.
„Ty nastydneš…“ běduje a volá, ať jdu na snídani.
Kdyby jen tušila, jak moc se mi tato chvíle vepíše do vzpomínek. Tak moc, že jí věnuji kapitolu ve své knize... (pokračování)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------