Moje knížka

 

 Přichází nádherný čas, těšení na pohádkovou knihu s názvem Moje knížka.

Příběh skřítka ze země Srdce, který otevírá srdce dětem i dospělým, je právě dopsán.

Jeho kouzlo, kdy otvírá svoji mošničku, ukazuje křišťálové srdce a pronáší větu :

„ Otevři srdce – přichází zázrak…“

hovoří za vše …

Moje knížka je o lásce.

Dobrodružství, přátelství, touze, víře a naději.

Je o všech podstatných lidských hodnotách a vlastnostech.

 

 

 

 

V 17. kapitolách Moji knížky prožijete se skřítkem Povídáčkem spoustu dobrodružství.

Poznáte věrného kamaráda Nosáčka, veverku Zorku, motýla Benjamínka,  starého slepého hlemýždě, pár dvou vrabčáků Čimču a Ráru, moudrou sovu, kouzelnou starou lípu a v ní ducha lesa … V příběhu má své místo i nenapravitelná Muchomůrka zelená zvaná Eufrozie. 

 Čeká vás hodně krásných chvil, také moudra i pohlazení na duši a to bez rozdílu věku…

Na mé přání byly ušity a vyrobeny všechny postavy knihy.  Fotografie s nimi budou pohádkovou knihu provázet.

 

V knize je nejen příběh skřítka ze země Srdce, ale také přímo hovořím se čtenářem.

Vedu ho za ruku a doslova, hmatatelně mu vyprávím o pocitech. Dávám prostor jen a jen jemu. Komunikuje se mnou ... odpovídá mi.

Kniha nese název Moje knížka z důvodu, aby si čtenář navázal ke knize osobní vztah.

Až jednou malý čtenář vyroste, třeba si vzpomene, že měl kdysi dávno knížku, která patřila jenom jemu.

Věra Fina, autorka Moji knížky

Ukázka z Moji knížky

část kapitoly osm  - V lese

(text bez korekcí) 

„Dotkni se kočičko tohoto srdce…prosím.“  pokorně požádal Povídáček  kočku.

„Otevři srdce – přichází zázrak …“ pokračoval skřítek. Kočka uposlechla. Zdvihla svoji hebkou tlapku a přiblížila se k drobné ručičce malého skřítka, který v ní svíral kouzelné, křišťálové srdíčko. Jak se k němu přibližovala kočičí packa, srdíčko hřálo a svítilo. Energie lásky se probouzela. Dotkla se ho. Lesem prolétlo kouzlo. Rozezněly se tóny líbezné písně. Tóny, které připomínaly housle, harfu, flétny a zvonky současně. Byl to celý orchestr těch nejvybranějších tónů. I vůně se rozlily kolem nich. Borovice oněměly úžasem. Kočce se rozzářily oči a za svým mňau řekla Povídáčkovi ...

„Promiň…“ otevřelo se jí srdce…ucítila.  Vnímala tu krásu. Být dobrá, milá, slušná …to, co ze srdce pochází. Povídáček probudil její srdce, které bylo do této chvíle opředeno záští, zlobou a špatnostmi.  Podíval se opět nahoru k nebi, do očí moudrých, starých borovic a přivřel svá krásná černá očka. Jako tiché gesto, že teď je vše v pořádku. Už mi není třeba pomoci…už se nebojím. Ta rezavá šelma je nyní kamarádkou. Stala se dobrou a hodnou. Pochopila co je zlé, špatné a co je dobré a správné.

Zázrak přijde, když otevřeš srdce …